Zpra2005_02 Stažení souboru ve MS Wordu

 

 

 

 

 

CNW:Counter  od 18.5.2005

 

 

Ročník 9         obce Poděšín         č. 2/2005
 

Novinky.                                     

 

Úvod. Vážení občané.         Jaro je v plném proudu, ledoví muži jsou za námi a začalo konečně lepší počasí. Podle plánu vydáváme druhé číslo našeho Zpravodaje. Začínáme, kromě stálých rubrik, s novým, rozsáhlým a jistě pro většinu velmi zajímavým projektem. Jak již jsme se zmínili v minulém čísle, zdrojem je Kronika rodu Flesarů. Poskytl nám ji p. Václav Flesar z Benátek u Jimramova. Popisuje život našich předků od poloviny 16. století až do poloviny 18. století. Poznáme „zespodu“ starosti robotného lidu, války a jejich důsledky i občasné radosti, jak je život sám přináší.

Na pouť bylo tradiční počasí. V obci skončila oprava další části obecní cesty, brzy bude nainstalován nový obecní rozhlas, mládež nedobrovolně ukončila svůj pobyt v Boudě, hasiči závodili v Újezdě a konečně jsme se po studených a deštivých dnech ohřáli od sluníčka. Poděšínskou prodejnu navštívil lapka. V pořadí již potřetí. Kdy konečně opět zavedou sekání prstů pro zloděje?                                                                                          J.Dočekal

Co v tomto čísle najdete:


Novinky. 1

Obecní úřad. 1

Mateřská škola. 2

Počasí. 3

Obec. 3

Obecní rozpočet 2005 - příjmy. 4

Hasiči. 14

Kultura. 5

Sport. 7

Domy v Poděšíně. 10

Internetové stránky Poděšína. 11

Historie. 12

Kronika. 15

Koňské příběhy. 16

Oznamovatel. 16

Exkurze mateřské školy na kravíně.


Události.

- 10. 4.                  Tradiční pouť, ráno pršelo, odpoledne chladno.

- 13. 4.                  Příchod jara ohlásily první vlaštovky.

- 18. 4.                  Ilona Jarošová bojovala ve finále MISS Jihlava.

- 30. 4.                  Pálení Čarodějnic. V Poděšíně bez ohně, ale zato v čekárně nasr….

- 04. 5.                  V podvečer začaly padat kroupy.

- 09. 5.                  Do rána byla opět vykradena prodejna Jednoty v Poděšíně.

- 11. 5.                  V Mateřské škole byla besídka ke Dni matek.

- 22. 5.                  V Újezdě závody hasičů, naši pátí.

- 25. 5.                  ZDV začalo se stavbou moderního vepřína u dolního kravína. Z. Jaroš, J. Dočekal

Obecní úřad.                                     

Usnesení obecního zastupitelstva.                        

         Zastupitelstvo obce bere na vědomí:

191. Kontrolu plnění usnesení z minulého zasedání.

       Zastupitelstvo obce schvaluje: 

192. Smlouvu číslo 97/2005, mezi obcí Poděšín a firmou Zdar, a.s., Jihlavská 759/4, 591 01 Žďár nad Sázavou. Předmětem smlouvy je provozní závazek v zajištění ostatní dopravní obslužnosti provozováním veřejné linkové dopravy.

193. Smlouvu o dílo č. 101/05 mezi obcí Poděšín a firmou Radek Pikl, Akátová 769, 537 01 Chrudim o dodávce a montáži rozhlasového zařízení po obci Poděšín za 98.220,30Kč.

194. Darovací smlouvu mezi obcí Poděšín jako dárcem a Mateřskou školou Poděšín jako obdarovaným, jejíž předmětem je darování laserové tiskárny.

195. Mateřské škole v Poděšíně prodej inkoustové tiskárny za 4.000,-Kč.

196. Smlouvu č. JI/ZR/2005/011, mezi obcí Poděšín a firmou COLAS CZ, Kosovská 10, 586 37 Jihlava, provoz Žďár nad Sázavou, na opravu části obecní komunikace od č.p. 79, kolem č.p. 1, 64, 2, 3, 4, 5, 97 až po 89, za 793.850,50 Kč.

197. Prodej starého nefunkčního křovinořezu za 500,-Kč.

198. Zakoupit 2000 lesních stromků v Lesním družstvu Polná na dovysázení obecního lesa a vysázení obecních studní.

Zastupitelstvo obce projednalo:

199. Závěrečný účet obce Poděšín za rok 2004, který byl řádně vyvěšen od 13. do 29. ledna 2005. Závěrečný účet obce Poděšín za rok 2004 byl schválen bez výhrad.

Zastupitelstvo obce odkládá na příští zasedání:

200. Smlouvu o smlouvě budoucí mezi obcí Poděšín a ZDV Poděšín na pronájem obecních pozemků po pozemkové úpravě.

201. Dodatek č.1, ke smlouvě o nájmu zemědělských pozemků mezi obcí Poděšín a ZDV Poděšín, ve které se sjednává nájem za 1 ha pozemků na 1.000,-Kč za rok.                 Z. Jaroš  

 

Stav financí k 31.3. 2005:

 


- pokladna:                    21 216,00   

- bankovní účet:              1 434 887,01    

- term. vklad:                   1 145 690,70 

  Celkem:                       2 601 793,71                                                                                  J. Dočekal.


Mateřská škola.                                     

 

 


Poděkování.

Ředitelka Mateřské školy v Poděšíně tímto děkuje manželům Poulovým č.34, za dar pro školku v podobě zahradní skluzavky, kterou školce věnovali. Dále děkuje firmě Truhlářství František Dobrovolný za zhotovení schůdků a firmě JAMO – Josef Jaroš za přivaření držáků a připevnění skluzavky.                                                                                                                  M. Jarošová

 

Exkurze. V úterý 5. dubna vykonala Mateřská škola exkurzi v družstevním kravíně. Exkurze se účastnilo 16 dětí a obě učitelky. Po exkurzi dětí v kravíně vypráví Šimůnek zážitky mamince: „Byly tam krávy i berani (myslel býci), a selátka, (telátka)“. Kristýnka se přidává: „A jedna kráva měla jenom jedno ucho (myslela roh).                                    

                                                                M. Jarošová


 

 

Počasí.                                     

 

Leden. Nejvyšší ranní teplota, dne 9.1., +5°C; 2.1., 6.1., +4°C; 1.1., +3°C; 5.1., 8.1., a 10.1., +2°C; 13.1., +2°C; 4.1., a 12.1., +1°C; nejnižší ranní teplota, dne 27.1., a 28.1., byla -10°C; 29.1., -9°C; 25.1., a 30.1., -8°C; 16.1., 17.1., a 26.1., -7°C; 18.1., 19.1., a 24.1., -5°C; průměrná ranní teplota byla -3,06°C. Nejvyšší večerní teplota, dne 8.1., +6°C; 7.1., 9.1., +4°C; 1.1., 5.1., 10.1., a 11.1., +3°C; 2.1., 6.1., 20.1., +2°C; nejnižší večerní teplota, dne 28.1., -9°C; 27.1., a 29.1., -8°C; 26.1., -7°C; 18.1., 24.1., a 25.1., -6°C; průměrná večerní teplota byla -1,12°C. Počet slunných dní 7, sněžilo 9 dní, pršelo 4 dny, vítr foukal 6 dní. Do 13. ledna téměř beze sněhu. Od 14. ledna souvislá sněhová pokrývka 10 cm a ke konci měsíce až 25 cm.

 

Únor. Nejvyšší ranní teplota, dne 12.2., +1°C; 11.2., a 13.2., 0°C; 1.2., 3.2., 14.2., a 23.2. -1°C; 2.2., 22.2., -2°C; 16.2., 21.2., a 26.2., -3°C; 17.2., a 20.2., -4°C; nejnižší ranní teplota, dne 10.2., -12°C; 8.2., 9.2., a 28.2., -10°C; 6.2., a 7.2., -9°C; 5.2., a 27.2., -8°C; průměrná ranní teplota byla -4,64°C. Nejvyšší večerní teplota, dne 11.2., a 12.2., +2°C; 13.2., +1°C; 2.2., 3.2., 20.2., 21.1., 22.2., a 26.2., -1°C; 1.2., 10.2., a 14.2., +2°C; 16.2., 17.2., 19.2., a 24.2., -3°C; nejnižší večerní teplota, dne 5.2., -10°C; 4.2., 27.2., a 29., -8°C; 6.2., 7.2., a 8.2., -7°C; 9.2., -6°C; 23.2., -5°C; průměrná večerní teplota byla -2,15°C. Počet slunných dní 5, sněžilo 9 dní, pršelo 1 den, 1 den padal déšť se sněhem, vítr foukal 4 dny. Konec první dekády a konec měsíce silnější mrazy. 7. a 8. února foukal poměrně silný vítr.

 

Březen. Nejvyšší ranní teplota, dne 26.3., +9°C; 27.3., +8°C; 18.3., +7°C; 24.3.,  +6°C; 17.3., 28.3., 29.3., a 30.3., +5°C; 19.3., a 25.3., +4°C nejnižší ranní teplota, dne 1.3., -15°C; 2.3., -13°C; 3.3., -11°C; 4.3., a 14.3., -8°C; 6.3., a 11.3., -7°C; 7.3., a 10.3., -6°C; 5.3., 20.3., a 21.3., -5°C; průměrná ranní teplota byla -1,55°C. Nejvyšší večerní teplota, dne 27.3., +15°C; 28.3., +13°C; 26.3., 29.3., a 30.3., +12°C; 31.3., +11°C; 17.3., 24.3., a 25.3., +10°C; 18.3., +9°C; nejnižší večerní teplota, dne 2.3., a 3.3., -8°C; 1.3., a 4.3., -7°C; 5.3., 6.3., a 7.3., -5°C; 10.3., a 11.3., -4°C; 8.3., a 9.3., -2°C; průměrná večerní teplota byla  +2,81°C. Počet slunných dní 7, sněžilo 6 dní, pršelo 2 dny, vítr foukal 3 dny. První polovina měsíce mrazivá, potom mírné oteplení.                                                                         Z. Jaroš

 

 

 

 

 

 

 

Obec.                                     

 

 

 


Obecní les.

Zastupitelstvu naší obce se podařilo získat zdarma do vlastnictví obce asi půl hektaru státního lesa v lokalitě Samotín. Les se nachází nad studní, kde se dolovala rašelina. Tímto se rozšířil v této lokalitě obecní les na 1,6 ha. Dále bylo zakoupeno 2.000 lesních stromků. Borovičky byly použity na dosázení lesa a studní, kde stromky nasázené v minulých letech uschly. Smrčky byla vysázená celá studně vedle rašeliniště a asi třetina studně pod polem. Na vysázení se nejvíce podíleli František Landa a Jiří Enderle, dále Tomáš Enderle, Pavel Jágr, Petr Jágr a Zdeněk Jaroš.                                                                  Z. Jaroš

 

 

Nové vývěsky.

V pondělí 9. května obecní úřad namontoval novou vývěsní skříňku na zábradlí u schodiště před Jednotou. Touto novou informační skříňkou by se měla zlepšit informovanost obyvatel naší obce. Druhá poloviční skříňka byla namontována u obecního úřadu.                                                     Z. Jaroš

 

 

 

 

 

 


 

Oprava cest. Letos se obecní zastupitelstvo rozhodovalo o dvou návrzích na opravu cest. První návrh byl pokračovat v opravě od Mateřské školy směrem k Sirákovské silnici k Jiřímu Landovi č. 58. Druhý a vítězný návrh byl pokračovat opačným směrem od Václava Sobotky č. 57 po Pavel Jágr č.89. Celá akce začala v pátek a bylo to stejně jako v loňském roce 1. dubna, kdy došlo k vytyčení a bagrování pod obrubníky. Celý další týden zaměstnanci firmy COLAS prováděli bagrování a betonování obrubníků. Přebytečná hlína byla odvážena podél silnice k Sirákovu po obou stranách mostu, kde obecní úřad plánuje do budoucna vybudovat další část chodníku. Po dva dny po pouti pokračovala akce pokládáním a betonováním obrubníků. Ve středu vyrovnáváním a dusáním materiálu mezi obrubníky a ve čtvrtek asfaltování podkladní vrstvy a konečně v pátek byla cesta dokončena asfaltováním vrchní vrstvy. Součástí cesty bylo vyhotovení vjezdů do těchto rodinných domů: Jágr Josef, Doležal Antonín, Šlechtický Josef, Šlechtický Jiří a Jágr Pavel. Na závěr si každý účastník upravil terén u svého bydliště a zbytek upravil pan Landa. Celková cena nové cesty je 818.175,-Kč.                                                    Z. Jaroš

 

 

 

 

 

 

 

Soudce K.  H.

Borovského.

Před časem jsem si půjčil po informaci Františka Roseckého knihu od Františka Drašnera „Karel Havlíček Borovský na Vysočině“, ve které se píše na stranách 199 a 200, že ve druhém procesu s K.H. Borovským bylo zvoleno 12 porotců z 32 delegovaných. Jedním ze dvou porotců za okres Německý Brod byl Martin Flefař (Matěj Plefař) z Poděšína. Zde se autor buď dopustil chyby nebo podklady byly již špatně čitelné, protože se jednalo o Martina Flesara.         Z. Jaroš


Obecní rozpočet 2005 - příjmy.

 

 

Kultura.                                     

Pověst- Hejkadlo. Sedmá pověst pochází rovněž ze Záborné.

Pantáta Skřivánek z Dobroutova nebyl bojácný, to by se o něm nemohlo říci. Nebál se hejkala, ani hastrmana, ani jiných podivných bytostí.

Jednou byl domkař Skřivánek na Lipině a vracel se v noci do Dobroutova. Slyšel hejkadlo a protože se nebál, také si zahejkal a čekal, co se bude dít. Hejkadlo přilétlo a než se Skřivánek nadál, letěl ne nahoru jako skřivánek do oblak, ale přes plaňky do Pavelkovy louky. Klobouk mu také odletěl s hlavy a zapadl kamsi do trávy. Ale pantáta ho nehledal, vždyť by ho tehdy v té noční tmě nenašel. Ztratil docela kuráž, dal se do běhu, ves už neměl daleko.

Přiběhl domů uřícený, udýchaný, zabušil na zavřená dvířka, aby ho někdo z rodiny pustil hned do stavení. A potom vypravoval o tom, jak se statečně bránil. Zamlčel však, že ho hejkadlo přehodilo přes plot. Velmi se také podivil, když příští den uviděl svůj ztracený klobouk ve světnici na okně. To také udělalo hejkadlo.                                                                  Z. Jaroš

 

Setkání rodáků. Je naprosto jasné, že je ještě dostatek času do příštího roku, ale již nyní si můžete rezervovat termín na příští setkání rodáků. To se pravděpodobně uskuteční opět po čtyřech letech a to v sobotu 24. června 2006.                                                          Z. Jaroš

 

 

A dílo se podařilo. Vedle tradičního psaní rádoby vtipných nápisů, čmárání po plotech a dopravních značkách o „čarodějnické noci“, nám naše poděšínská mladost předvedla tradiční vytrhávání plastových sloupků - patníků. Tentokrát na správném místě ve zúženém místě u splavu. Jako prémii s předstihem rozkopala vstupní dveře u „klubovny“ na hřišti, když se jí nepodařilo zdolat dveřní zámek. To vše je nic proti bonbónku donesenému nebo usilovně vytlačenému v čekárně. Nápisy na silnici a v čekárně vás nasměrují k tomuto reklamnímu dílu. Čekárna se od té doby neuklízí, času na prohlídku je dost. Doufejme, že přespolní cestující si nevezmou míru a nevytvoří konkurenční dílo. Při korzu „mužské sestavy“ obcí jsem zaslechl – chodí po vsi jak obludy, je po nich h…. a vidíte, názor je pravdivý. Nejen, že po naší „elitě“ není nic, ale opravdu po nich to h…. zůstává. Páni rodičové, při Vaší morální podpoře synáčků jste asi na něco zapomněli. Vy tady nebydlíte a nežijete? Tady, kde pár „vygumovanejch“ hlav ničí a „zdobí“ obec na truc radním?                                                                                                                                                 F. Landa

 

 

Čarodějnice – proč se letos v Poděšíně nepálily?

Pálení čarodějnic je hodně starý zvyk a v Poděšíně se pálily od nepaměti. Nepsaná povinnost nachystat dřevo na hranici byla vždy na dětech základní školy. Pamatuji, že když my jsme chodili do základní školy v Poděšíně a od páté třídy v Nížkově vždy ti nejstarší z osmé a deváté třídy asi měsíc před čarodějnicemi organizovali přípravu dřeva v lese. Jen se sekerkami jsme chodili celý měsíc do lesa. A pomáhali od nejmladších z nejnižších tříd, kteří nosili na hromadu roští až po nejstarší, kteří káceli suché stromy a klády nosili na hromady. Den před pálením se požádal některý traktorista z JZD a ten odvozil dřevo na místo pálení. Materiál se doplnil dvěma fůrami starých pneumatik, které nám přenechal pracovník družstva. To dnes již nejde. V den pálení se začala stavět hranice. Tehdy již pomáhali i starší kamarádi, kteří již ze základní školy vyšli. Po dostavění se hranice musela hlídat, aby někdo z jiné konkurenční vesnice hranici nezapálil již odpoledne. To by byla velká ostuda. Jak je to dnes? Jak se měnily generace dětí, hranice se u nás střídavě pálily a nepálily. Podle toho jak byly děti schopné, či neschopné. Poslední roky se hranice nepálily. Před dvěma roky se přípravy dřeva a organizování pálení chopili naši hasiči. Byl to pěkný počin. Hranice byly velké i bez gumové náplně. Občerstvení bylo dostatek. Horší již to bylo se zájmem občanů. Dalo by se říci, že se pobavit přišlo dostatek menších dětí, starší děti chyběly (měli asi lepší zábavu jinde, kde nebyli tolik na očích). Z dospělých přišli jen ti, kteří se obvykle podobných akcí účastní. Nadšení hasičů však vydrželo pouze dva roky. Těch pár aktivních již asi nemělo sílu letos pálení zopakovat. Někteří se oženili a věnovali raději rodině než veřejným zájmům. Zisk z občerstvení také nebyl takový, jak se očekával. Hlavně pro nezájem občanů. Dnešní mládež v posledních ročnících základní školy je, jaká je. A tak se stalo, že letos v Poděšíně hranice nezazářila. Ono je daleko jednodušší, než se lopotit v lese se dřevem, koupit basu piv a jít do Boudy. I když je mi teprve 14 nebo 15 let, pivo a cigarety mi už chutnají daleko více než práce pro lidi.                                      J. Dočekal

 

Bouda.

Chtěl bych se zmínit o, v současné době problematickém objektu naší obce, tzv. Boudě. Jak vznikla? Bylo to asi před 20 lety, kdy se uskupil zájmový spolek „Rybníkářů“. Měli jsme v pronájmu několik rybníků „V Rybníčkách“. Nejprve jsme opravili hráze, během roku jsme se starali o krmení ryb a na podzim očekávaný výlov. Tehdy vznikla potřeba zázemí před nepohodou a také sklad pro krmivo ryb. Byla postavena bouda. Hlavní stavitel byl František Dobrovolný. Roky plynuly a bouda sloužila svému účelu. Pak přišla revoluce, pak restituce a původní majitelé se hlásili ke svým majetkům. Spolek byl rozpuštěn a bouda se musela stěhovat. Projevila o ni zájem tehdejší mládež a ti boudu od p. Dobrovolného odkoupili a přestěhovali do „Háječka“.  Od té doby nebyla příliš využívána. Byla zamčena a přístup do ní měli noví majitelé. Dalo by se říci, že osiřela. Avšak asi před  třemi roky o ní začala mít zájem nová mládež, která mezitím dorostla. Získali ji však způsobem sobě vlastním, tedy vloupáním a zabráním. Nikdo jim v tom nebránil, protože původní majitelé odrostli, oženili se, odstěhovali atd. Zpočátku si jejich činnosti nikdo nevšímal, byli „mimo“ a nijak nápadně se neprojevovali. Později již to bylo horší. Začalo ničení okolí boudy, zejména lesního porostu. Čerstvě nasázené stromky vzali za své. Velké stromy najednou začaly ztrácet kůru, aby se později staly obětí táboráků. Také sousedi na kraji vsi začali pociťovat přítomnost „Alkaidy“, jak si příznačně začali říkat. Drobné krádeže na dřevě nebo potravinách nebyly výjimkou. Prázdné láhve od piva i tvrdého alkoholu občas dosáhly i mnoha desítek. Co s nimi? Není problém, v lese místa dost. A když už, tak lepší rozbít. Začaly se zde shromažďovat i „živly“ ze sousedních i vzdálenějších obcí. Poslední dobou se však začaly ozývat hlasy, že něco s tou naší mládeží není v pořádku. Několikrát boudu navštívila i Policie České republiky. I obecní zastupitelstvo se konečně rozhoupalo k řešení problému. Rozhodlo jednomyslně o zrušení tohoto hnízda. Také po poslední návštěvě policie, která žádala okamžité zrušení. Vždyť nikomu z osadníkú ještě nebylo 18 let a většina má teprve 14-15 let. A co je největší zajímavost? Našli se i rodiče těchto výtečníků, kteří se divili a protestovali. Místo, aby byli rádi, že jim úřad pomáhá s výchovou jinak těžko zvládnutelných dětí, mají tyto protesty. Naskýtá se také otázka, kde alkohol nakupují. Je pravděpodobně jisté, že v žádné z poděšínských hospod či náleven to nebylo. Prý v Nížkově. Policie by se měla zaměřit i na tyto zdroje a tvrdě potrestat. Od alkoholu a kouření již není daleko k drogám. A to už opravdu problém je. Zvlášť v dnešní době, kdy toto lehce koupíte. Zůstává otázka, na co se Alkaida zaměří nyní? Rodiče, zamyslete se!                                                                                                                                    J. Dočekal

 

Parcely. Neustále je slyšet, že v se Poděšíně nestaví nové rodinné domky, protože zde nejsou žádné stavební parcely. Já osobně si myslím opak. Vždyť obec má pozemky, které jsou v těsné blízkosti vesnice, kde se dá stavět. Na druhé straně zde chybí generace mladých rodin, které mají potřebu stavět.

Situace s bydlením v Poděšíně je následující. V obci máme 97, čísel popisných z toho je 7 čísel veřejných, (školka, klubovna, KD, Jednota, kaple, hospoda a ZDV), 15 rekreačních, 11 čísel je neobydleno (1, 3, 8, 13, 14, 17, 30, 31, 47, 66 a 67), jsou zde 2 novostavby a 62 domů je obydlených, z toho v 9 domech bydlí jeden občan.                                                       Z. Jaroš

Sport.                                     

 

Házená.

Ve zpravodaji č. 3/2004 jsem psal, že pan František Vejvoda, trenér házené mužů Nového Veselí, hrající 2. ligu má za úkol se pokusit atakovat co nejvyšší příčky této soutěže a připravit půdu pro případný postup do 1. ligy. No a jak se mu úkol podařil? Družstvo mužů skončilo sezónu na velice pěkném 4. místě, což je historicky nejlepší umístění tohoto družstva od založení oddílu. Pana Vejvody jsem se zeptal, jakou vidí šanci v příštím ročníku? „Záleží na tom zda zůstane kádr zkušených hráčů pohromadě. Zatím mají některé oddíly hrající vyšší soutěž o naše nejlepší hráče zájem“. A jak vše dopadne se dozvíte v některém v příštích zpravodajů.                                                                                                   Z. Jaroš

 

Stolní tenis.

OP 1.třídy:                   

OP 5.třídy:        

1.

Vojnův Městec

16

0

2

219

:

105

50

 

Oslavice "A"

14

3

1

197

:

127

49

2.

Bystřice n/P.   

15

0

3

219

:

105

48

Malá Losenice

14

2

2

210

:

114

48

3.

Mostiště

14

1

3

217

:

107

47

Žďas Žďár "D"

13

0

5

228

:

 96

44

4.

Vel. Meziříčí "B"

10

2

6

191

:

133

40

Sokol Žďár "B"

11

3

4

209

:

115

43

5.

Nížkov "B"

11

0

7

176

:

148

40

Velká Losenice

7

5

6

159

:

165

37

6.

Lhotky

6

3

9

159

:

165

33

Poděšín  "C"  

5

4

9

119

:

205

32

7.

Velká Bíteš    

4

3

11

145

:

179

29

Poděšín  "B"   

4

3

11

126

:

198

29

8.

Fryšava      

3

3

12

133

:

191

27

Radostín n.O.

4

1

13

135

:

189

27

9.

Nové Město  

3

1

14

108

:

216

25

Oslavice "B" 1 K

4

1

13

118

:

206

26

10.

Poděšín        

1

1

16

53

:

271

21

Lhotky "C"

2

2

14

119

:

205

24

Úspěšnost hráčů

Divize žen

Štikarová Jana

23

21

2

91,30

Klusáčková Zuzana

8

3

5

37,50

Klusáčková Zdeňka

38

27

11

71,05

Vejvodová Marie

32

4

28

12,50

Landová Jitka

31

22

6

70,97

Jaitnerová Andrea

8

0

8

0,00

 

OP 1. třídy

Jaroš Petr

36

16

20

44,44

Landová Jitka

56

8

48

14,29

Štikarová Jana

52

16

36

30,77

Jaroš Radim

60

5

55

8,33

 

OP 5. třídy

Šustr Radek          „B“

52

36

16

69,23

Chvátal Jaroslav„C“

64

25

39

39,06

Štika Jaroslav        „C“

52

33

19

63,46

Maša Stanislav „B“

72

20

32

38,46

Jaroš Zdeněk         „C“

49

24

25

48,98

Neubauer Aleš „C“

60

22

38

36,67

Smolík Jaroslav    „B“

68

33

35

48,98

Maša Pavel      „B“

48

12

36

25,00

 

Okresní soutěž

Musil David

15

8

7

53,33

Tlačbaba Pavel

17

2

15

11,76

Enderle Stanislav

44

22

22

50,00

Jaitnerová Andrea

36

3

33

8,33

Vejvodová Marie

28

9

19

32,14

Koumar Jan

40

3

37

7,50

 

 

Bouda v roce 2003.

 

Současná alkoholická výzdoba v Boudě.

 

 

Hasiči těsně před útokem v Újezdě.

 

Naše družstvo 2005.

 

 

Naše kaplička.

 

Oltář v kapli.

     

  

Několik pohledů nové webkamery z okna domu č.p. 9

 

 

 

Další nový úsek obecních cest hotov.

 

 

Nový vzhled webových stránek Poděšína.

 

Zvonička–předchůdce kaple dle písemného popisu z Flesarovy kroniky a fantazie Ondřeje Dobrovolného.

Mateřská škola 2005.

A

 

 

 

Domy v Poděšíně.                                     


1

Č.p. 43 - Kaplička.

Většina měst, městeček a větších obcí se pyšní svou největší stavbou, kostelem. Naše malá obec kostel nemá a jak to vypadá, ani mít nebude. Proto se můžeme pyšnit jenom malou kapličkou, která je ke stáří obce, jejíž vznik se datuje podle první písemné zmínky na rok 1233, velmi mladá. Teprve v roce 1708 byla postavena malá dřevěná zvonička a to z rozseče. To je strom, který se nahoře rozdvojuje. Tam byl zavěšený zvonek, který vesnice dala ulít  a zakoupila ho v Jihlavě od mistra zvonaře. Stříška byla pokryta šindelem. Vše  zaplatila obec ze své pokladny. Nížkovský farář pověřil rychtáře Doležala, aby bylo vše hotové do 22. července 1708, kdy je svátek Máří Magdalény, na který se konala bohoslužba farářem z Nížkova. Účastnit se museli všichni občané, jak katolíci, tak i evangelíci. Zvonit se začalo 3x denně člověkem, který byl určen farářem z Nížkova. Zvonilo se ráno, v poledne, večer, v pátek ještě v 15 hodin a na všechny svátky katolické, v májových pobožnostech v květnu, při svatbě, křtu a pohřbu. Dále povinnost zvonit byla při morové nákaze (když se objevila), při příjezdu cizích žoldnéřů, při hromobití, při velké vichřici, při ohni, když vypukne, při svolávání rychtářem. Zvoník dostával za to denně 3 groše, které mu byly vyplaceny každou neděli po bohoslužbě obecním rychtářem.

V roce 1874 byla zvonice zrušena a na jejím místě byla postavena kaple. Jak kaple vypadala, jestli již měla dnešní podobu, se mně nikde nepodařilo zjistit. Oprava kaple proběhla v roce 1896. Jestli byla jenom opravena nebo rozšířena, nevím.

Z roku 1905 jsem našel výpis z pozemkové knihy k.ú. Poděšín knihovní vložka č.238, -57 stavební parcela, kaple nejsvětější Panny Marie. Podle prohlášení ze dne 11. února 1905, polohopisného nástinu, připojeného k ohlašovacímu archu čj. 7/4 a vyšetřovacího protokolu ze dne 16. března 1905 čj. Nc 22/5/5 za účelem doplnění pozemkové knihy katastru obce Poděšín sepsaného, vkládá se právo vlastnické obci Poděšínské s účinkem knihovního zápisu ode dne 15. července 1905 usnesením ck. Vrchního soudu zemského v Praze ze dne 15. června 1905 čj. Nc IV 651/5/2 ustanoveného.

Spotřeba kovů v 1. světové válce byla ohromná, proto (jak lidé nadávali) zbožné katolické Rakousko sáhlo na posvěcené kostelní zvony, aby pomohly vraždit. 22. září 1916 se zazvonilo asi před 11 hodinou a lidé se ptali, komu to zvoní. Ale záhy poznali, že zvonek zvonil umíráčkem sám sobě. Komise jej odvázala, pustila dolů až se rozbil. Pak byl odvezen pryč. Lidé se zlobili, že kdyby se to bylo vědělo, že by jej sundali a hodili někam do rybníka nebo do studny.

Po válce v roce 1919 byl zakoupen nový zvonek ze železa. Podle pamětníků se zvukem se již nemohl vyrovnat prvnímu. Po druhé světové válce praskl a zněl tak nějak dutě.

V roce 1942 byl proveden pokus o rozšíření kaple. Proto byli pozvání k výborové schůzi pro postavení kaple v Poděšíně na neděli dne 26. dubna 1942 o 6 hodině odpolední do místnosti hlídky po schůzi zemědělců. Na schůzi byli pozváni: Jaroslav Dočekal, Václav Enderle, Rudolf Flesar, František Hanus, František Homola, Jan Homola, Alois Chvátal, František Nejedlý.

Zápis o pracovní poradě výboru pro postavení kaple v obci Poděšíně, v neděli dne 26. dubna 1942. Členy výboru byli jmenováni: Jaroslav Dočekal, Václav Enderle, Rudolf Flesar, František Hanus, František Homola, Jan Homola, Alois Chvátal, František Nejedlý. Předsedou byl zvolen pan František Nejedlý č.14, starosta obce, místopředseda pan Jaroslav Dočekal, rolník v Poděšíně č.9, jednatel pan Václav Enderle, rolník v Poděšíně č.49, Pokladník pan František Hanus, rolníka syn v Poděšíně č.46.

Dne 23. srpna 1970 byl dovezen nově ulitý zvon, který ulil Knos – Matoušek, v Martinicích u Velkého Meziříčí. Nový zvon byl ulit s nápisem „Zdrávas Maria“ LP 1970. Věnují občané z Poděšína. Čisté náklady na ulití zvonu činily 5.550,-Kčs. Potřebný kov si museli občané sehnat sami.

Slavnost svěcení nového zvonu se konala dne 25. října 1970 o 10 hodině dopoledne v místní kapli, při níž Mši Svatou sloužil Důstojný Pán Petrucha z Nížkova a též účinkovala dechová hudba z Nového Veselí, za řízení kapelníka Vencelídesa. Tato Mše Svatá byla obětována za živé i mrtvé občany z Poděšína. Počasí tohoto dne nebylo pro tuto slavnost příznivé, stále pršelo a bylo chladno.

Jelikož v roce 1994 do kaple zatékalo, kříž na věži upadl, věž se hodně kymácela, rozhodlo zastupitelstvo obce dát novou střechu a vazbu. 5. března 1994 byla stará střecha stržena a zdivo na stropě a po obvodu opraveno. Po obvodu zdi byl dán nový betonový věnec, obě části do stejné roviny. 9. března bylo dovezeno řezivo od firmy Mach z Velké Losenice a týž den byla zahájena práce na vazbě a střeše, která byla o jeden krov rozšířená proti původní střeše.  Druhý den byla dovezena báň věže, nového cibulovitého tvaru. (původní věž byla špičatá). Báň byla na střechu vyzdvižena autojeřábem. Začátkem dubna začala firma Vacek z Polné pokrývat střechu a věž měděným plechem. Práce s pokrýváním střechy trvala do 26. dubna. Na závěr byly provedeny omítky a úklid okolí kaple, takže „májové“ 1. května mohly začít. Celková cena opravy byla 159 tisíc korun.

30. června 1999 byl do kaple zaveden elektrický proud. Nový kabel byl napojen v Mateřské škole a zemní rýhou tažen do kaple. Od této chvíle se bude moci v kapli nejenom svítit, ale je zde i zásuvka.

 6. února 2002 zabudovala firma IMPULS – B, s.r.o., Zd. Štepánka 1779, Ostrava – Poruba, elektrický pohon zvonu s elektronickým časovým spínačem. Celková cena je 26 145,-Kč. Toto automatické zvonění jde jakkoliv načasovat. Zatím je vyzvánění načasováno na 6.00, 12.00 a 18.00 hodinu. O pohřbech lze vyzvánění spustit a vypnout kdykoliv zapnutím spínače.

Na závěr žádám obyvatele obce, jestli mají ještě nějakou jinou informaci, aby mně ji sdělili. Tyto nové informace budou použity pro připravovanou knihu o Poděšíně.                    Z. Jaroš

 

 

Internetové stránky Poděšína.                                     

WWWHlavní změny na našich internetových stránkách www.podesin.cz. V pravé liště se nově objevily: Oprava cesty II, Historické mapy, Virtuální procházka 2005, Kaple, Zpravodaj 2005/01 a Hasičské závody v Újezdě 2005. O části z těchto informací se zmiňujeme i v tomto Zpravodaji. Povšimněte si však faktu, že ve Zpravodaji si o tom můžete přečíst až nyní, kdežto na internetu obdobné  informace „visí“ již několik týdnů. Dalo by se říci, že událost, která se stane ráno, leckdy již odpoledne informuje návštěvníky našich stránek. A to nemluvím o webkameře, která má nyní zpoždění pouhých 10 sekund. Stránka s webkamerou byla doplněna o druhý obrázek, který je vysílaný z domu č.p. 9. Ta je nasměrovaná na obecní rybník a „Malou Stranu“. Hlavní část stránek uprostřed byla radikálně novelizována. Byly vypuštěny nadbytečné texty a zbytek byl sestaven do úhledných tabulek. Stránka tak na první pohled vypadá daleko lépe a „profesionálněji“. Celý text se nyní vejde na jednu obrazovku počítače. V hlavičce stránky byla vyměněna zimní panoramatická fotografie za letní. Počítadlo návštěv našich stránek nyní ukazuje 7 348 a nynější průměr na den je asi 10 návštěvníků. Je to podstatné zvýšení, protože asi před rokem byla průměrná denní návštěvnost 1 až 2.                                                                      J. Dočekal

 

Historie.                                      


1

 

Nejstarší historie Poděšína a okolí.

Dnes začínáme vydávat výpisy rodové kroniky, které nám poslal pan Václav Flesar z Benátek u Jimramova. V každém zpravodaji vyjde zhruba jedna stránka těchto výpisů. Prosím nedbejte zde na pravopisnou češtinu. Některé statě budou více či méně ovlivněny staročeštinou, kterou jsou výpisy částečně psány.                                 (Opis připravuje)        Zdeněk Jaroš.

 

 

 

- Rok 1535. V Sirákově je hamr železný a hamr sklenný. Oba jsou v rukách Němců. Železný vlastní Hans Handsuh a sklenný Waltr Roth. Místní lidé je nemají rádi. Pracují tam lidé i z Poděšína. V listopadu byl panský hon. Robotníci z Poděšína, Sirákova a Nížkova dělali náhončí.

V zimně leželo všude mnoho sněhu. Robotovat se chodilo do lesa od března a na pole od dubna. Léto bylo teplé a od září do listopadu rostlo hodně hub, ale do paských lesů se na ty houby nesmí chodit. Tam se pase dobytek sviňský, krávy a ovce z panských vsí Poděšína a Nížkova.

 

- Rok 1537. Letos byla slabá zima. Lidé museli celou zimu chodit do panských lesů rubat dřevo a připravovat ho pro milíře.

V listopadu zase panstvo ze všech stran honí divou zvěř. Ulovená zvěř se odváží do Rudolce a Polné. Celkem bylo ubito: 3 jeleni, 4 srnci, 2 daňci, 6 lišek, 68 bažantů, 6 hus, 13 zajíců, 108 koroptví, 2 divoké kočky, 6 kun a 1 jezevec.

 

- Rok 1540. Zima byla tuhá. Peníze každý musí dát na vojnu s Turkem. Ve všech vesnicích žoldnéři mladé muže chytají a slibují jim, jak dobře se u nich každý bude mít. Léto bylo pěkné a úroda všude dobrá. Největší radost z toho má panstvo, robotníci musí všechno draze kupovat nebo odpracovat.

Aktuální ceny:

1 měřice ovsa                          3 zlaté a 20 krejcarů

1 měřice pšenice             6 zlatých a 60 krejcarů

1 měřice bobů                          2 zlaté a 50 krejcarů

1 měřice ječmene            2 zlaté a 10 krejcarů

1 měřice hrachu              2 zlaté a 60 krejcarů

1 měřice mouky              2 zlaté a 60 krejcarů

1 špich soli                     4 zlaté a 10 krejcarů

1 žejdlík medu včelího    2 zlaté a 40 krejcarů

 

- Rok 1542. V zimně chodily silné mrazy až do dubna. Od konce dubna bylo však teplo a úroda byla dobrá. V prosinci bylo velké teplo, že to nikdo nepamatuje. Pisatel popisuje, jak byl papír na psaní velice drahý a kupoval ho v Polný od žida jménem Isaak.

 

- Rok 1543. V lednu je také nesmírně teplo a prší až koncem měsíce začal padat sníh, ale ležel jen krátkou dobu. v dubnu je již veliká tráva a teplo. Lidé chodí robotovat celou zimu do lesa. Celé léto chodí robotovat na panské pole hlavně do Polné, kde je nejvíce panských pozemků. Vesnice Poděšín, Sirákov, Nížkov a Janovice jsou malé a tak je málo robotníků a proto musí pracovat od rána do večera aby všechno stihli. V Sirákově je sklářská huť, 2 dělníci zde pracují z Poděšína.                                                                                                                                                                                                                 (Pokračování v příštím čísle)          Václav Flesar

 

Jak vznikala příjmení (2. část)

Doležal - Nebo Doležel, člověk pomalý, pohodlný, neustále odpočívá.

Enderle - Endrlich, enderlich, nebo enel to je dědeček, vnuk, nebo také začátek slova Ende znamená konec, nebo horlivý, spěšný řádný. 

Flesar - Z cizího německého jména podle zaměstnání tj. vorař, nebo osoba která vory vyrábí, nebo se na nich plaví (holzfösser), nebo osoba, která má vztah k práci s tavením železa (flussbach).

Hanus - Z Německého křestního jména Hanusch, nebo Hanuš, Hanoušek apod.

Homola - Odvozeno od slova homolka, značí homolky z tvarohu nebo sýra.

Chalupník - Obyvatel s malou výměrou pozemků.

Chvátal - Podle obecného názvu osoba, která má neustále naspěch, někam spěchá, nedočkavá a netrpělivá.

Jágr - Z německého slova Jäger, česky lesník.

Jaitner - Z německého původu slova Lait stráň, nebo také německé Laitner.

Jaroš - Z křestního jména Jaroslav, nebo Jaromír, také odvozenina od Jaroušek, Jarošek, Jarošík, Jaroměř atd., nebo také od slova jaro.

Kosour - Zkomolenina od slova kocour.

Koumar - Šedá barva, nebo sukno šedivé až plesnivé barvy, nebo z hebrejského slova zachován a nebo německého původu Hahn česky kohout.

Landa - Od křestního jména Mikuláš, Nikolaj, lidově Mikulanda.

Landsman - To znamená dlouhý muž.

Mašek - Ze jména Mach, Matěj, Mauritius = Mořic.

Matoušek - Z křestního jména Matouš, také Matůš, Matula, Mates, Matýsek, Matyáš, Matýs apod.                                                                            (Pokračování v příštím čísle)          Václav Flesar

 

Staré mapy.

Dnes si povíme něco o starých mapách. Jedná se o vojenské mapy, vzniklé pro potřeby válek, kterých nikdy v historii nebylo málo. Mapy se lišily svým vzhledem i věrností zobrazení. Ty nejstarší kreslili důstojníci ze sedla svého koně. Postupem času se zdokonalovaly přístroje i zeměměřičské metody. Přesto nám však dobře vypovídají o tom, jak to tu kdysi vypadalo. Kolik a kde byly rybníky, kudy vedly cesty, kde stály domy atd. Je velice zajímavé, porovnávat je se současností. Následující popis byl vyhledán a vybrán z internetu, adresa http://oldmaps.geolab.cz/ .                                                                       J. Dočekal

1. Müllerova mapa Čech z roku 1720.

Mapa Čech Jana Kryštofa Müllera z roku 1720 patří k nejkrásnějším a nejcennějším  kartografickým dílům naší minulosti. Svými rozměry, obsahem, kartografickým i výtvarným zpracováním předčí mnohé jiné mapy, domácí i zahraniční. Je vyhledávána nejen sběrateli - milovníky starých map jako uměleckých děl a starožitností. Obdivuje ji laická i odborná veřejnost. Využívají ji ke studiu geografové, historikové, historičtí geografové, historikové umění, krajinní ekologové a další a další odborníci. Hledají na mapě nejrůznější údaje o krajině Čech na počátku 18. století, které jim Müllerova mapa Čech na rozdíl od starších mapových pramenů již může poskytnout. Vznikla na základě vojenských, správních a hospodářských požadavků státu (rakouské monarchie). Proto jsou na ní podrobně zakresleny kromě topografického obsahu (sídla, vodstvo, schematicky reliéf a zeleň, komunikace) také zemědělské usedlosti, zaniklé osady, mlýny, vinice, doly na zlato, stříbro, měď a další nerostné suroviny, hutě, sklárny, poštovní stanice a mnoho jiných informací, vysvětlených v bohaté legendě mapy. Srovnáme-li obsah mapy s mladšími kartografickými prameny velkých a středních měřítek, vypovídá Müllerova mapa o tom, jak se měnila mapovaná krajina, poznamenaná vlivem přírodních podmínek a činností člověka v kladném í záporném slova smyslu během staletí či desetiletí a co zůstalo v její paměti do současnosti.

Na této mapě je zajímavé, že naše obec se zove Bodieschin. Je zde vyznačena zemská hranice Čechy-Morava. Vodní toky moc neodpovídají dnešní skutečnosti. Je otázka, zda byla malá přesnost zobrazování nebo se změnily vodní toky.

                                                    (Pokračování v příštím čísle)                                                              J. Dočekal

 


Hasiči.                                     

 

Hasičské závody v Újezdě 2005.

V neděli 22. května se v obci Újezd uskutečnila hasičská soutěž okrsku Nové Veselí. Zúčastnilo se sedm družstev do 30 let, čtyři družstva nad 30 let a jedno družstvo žen. Naše družstvo ve složení: David Nejedlý, Vladislav Flesar, František Bláha, Václav Sobotka, Josef Homola, Alois Chvátal, Luboš Palas, Pavel Sláma a Petr Vejvoda. S časem 72.88 s za štafetu a 81.55 s za útok se umístilo na pátém místě. Vítězným družstvem bylo SDH Újezd, druhé místo obsadilo SDH Kotlasy a na třetím místě překvapivě skončilo SDH Sirákov. Čtvrté bylo Nové Veselí. Za námi na šestém místě SDH Březí a sedmý SDH Matějov. Prvnímu družstvu byl podruhé předán i putovní pohár velitele okrsku Nové Veselí. Rozhodčím za SDH Poděšín byl Vladimír Řeháček a Jaromír Jágr.                                 J. Dočekal

 

 

Kronika.                                     

1. světová válka - pokračování

Šmiraus Josef č.50, sloužil aktivně u 21 pluku v Čáslavi a byl na dovolené. Když byla mobilizace, dostal telegram a do 12-ti hodin musel nastoupit. V roce 1915 mu omrzly nohy. Po vyléčení jel znovu na frontu a byl raněn. Je invalidou neboť má jednu nohu kratší. Domů přišel 1916.

 

Šmiraus Vojtěch č.50, rukoval 1917 ve stáří 17 roků. byl u dělostřelectva na italské frontě. Domů přišel 14.11.1918.

 

Šmiraus František č.50, byl odveden 1916 v 19 letech. Narukoval k 21 pěšímu pluku do Kutné Hory a odtud do Egru. Po 6 týdnech byl přidělen do Debrecína k 75 pluku a jel na ruskou frontu. Vysedli ve Skryji a pochodovali k vesničce Zborovu, která je na kopečku, měla asi 40 čísel a kostelík. František Šmiraus byl na rakouské straně v historické bitvě dne 2.7.1917, kdy legionáři ohromili svět, zmocnivše se tří dobře opevněných rakouských linií. Vzpomínka F.Š. je následující. „V městečku Jizerná bylo velitelství 4 divize. Velitelem byl generál Felc., který se zastřelil, když jej legionáři v autě zajímali. Za vesnicí Cecová ve frontě k Tarnopolu za 4. divizí stálo 80 baterií. První linie byla 50 kroků od ruské. U 11 kumpanie byl jakýsi hejtman Borský ( nebyl v žádném příbuzenském poměru s kronikářem ) který byl veliký mazavka a veliký tyran vojáků, kterého se bál celý pluk. Svého sluhu nechal skoro každý den uvázati na dvě hodiny ( poznámka – Rakouský trest byl následující: vojín byl v zápětí svázán a vytažen na větev, aby visel ve vzduchu. Když trestanec již omdléval, stráž jej popustila na nohy a zase vytáhla. Byl to velice krutý trest! ). Sluha přeběhl k Rusům a tam se dostal do čs. vojska. Když se legionáři zmocnili rakouských zákopů, postavil se bývalý sluha před hejtmana Borského a ptal se, zda ho zná. Hejtman odpověděl ne. Legionář mu ukázal omrzlé ruce a řekl  „Jsem tvůj bývalý sluha“ a nabodl jej na bodlo, ostatní legionáři mu pomohli a vyzdvihli na bodlech do výše. Tak byli pomstěni utiskovaní vojáci zejména Češi. F.Š. byl zajat a pracoval v cukrovaru. Když byla výměna zajatců, přišel domů 30.4.1918 a zase byl nucen jít na italskou frontu. Dočkal se převratu a 15.11.1918 přišel domů. V roce 1919 za maďarského vpádu jel bránit Slovensko. 

 

Stránský Jan č.51, rukoval hned při mobilizaci s první výzvou ve věku 33 roků. byl u zákopnické roty a do února 1916 byl na ruské frontě a pak na italské. V květnu 1918 onemocněl, byl 2 měsíce v nemocnici, měsíc v ozdravovně a měsíc na zdravotní dovolené. Pak jel zase ke kádru do Lince. V neděli 31.10 odpoledne hejtman nařizoval Němcům, aby neutíkali, že půjdou Češi z fronty domů a že by vyrabovali Linec. Stalo se jinak. Do rána svorně Češi a Němci vybrali oděvní skladiště, až bylo úplně prázdné. Pak každý jel rychle domů.

 

Sránský Josef č.51, byl odveden v roce 1915 ve věku 38 let. Výcvik prodělal u 21 pěšího pluku. Bojoval na ruské frontě, kde byl v srpnu 1915 raněn. Byl léčen v Pardubicích a v Hlinsku. Krátký čas měl zdravotní dovolenou a po ní jel na italskou frontu. Tam byl do 15.10.1916 a odtud jel na rumunskou frontu , kde 21 října 1916 padl.

 

Rychtecký František č.52, rukoval 1915 ve věku 17 let. Sloužil u 1 jezdeckého pluku a bojoval na ruské frontě od 15.5.1915 do 16.8.1916 a byl raněn. Léčil se v Olomouci a Jihlavě. V roce 1918 byl 6 měsíců na italské frontě, kde dostal malárii a den před převratem jel do Čech. Doma se léčil sám.

 

Rychtecký Josef č.52, byl odveden 15.1.1915 k 21 pěšímu pluku. Byl na ruské frontě zajat a po převratu se vrátil domů.

 

Koňské příběhy.                                      

Na vojně také u koní. – část 7.  

Páni důstojníci měli často různé oslavy ve své jídelně, která byla přepychově zařízena . V kasárnách na konci nádvoří byla malá stáj, ve které byl výkrm vepřů. Zbytky od jídla a nějaký šrot byl pro prasátka hlavním pokrmem, po kterém velice rostla a tloustla. Na důstojnické oslavy byli tito vepříci poráženi. V době po vánocích snad slavili šťastný návrat ze Šumavy, napadlo i v Budějovicích do­sti sněhu. Pro pány důstojníky i s ro­dinami byl velký problém, jak se dos­tat do kasáren na tuto slavnost. Vypůj­čili proto kočárové saně a od každé baterie měl být zajištěn jeden pár ko­ní. Já jsem dostal za úkol přivést ma­jora Potůčka, který vedl výcvik důs­tojníků na koních. Protože jsme u naší baterie neměli vhodný pár, zapřáhl jsem pěkný párek koní jezdeckých. Byl jsem připraven na vše nejhorší. Když jsem na ně zavolal velice se ro­zeběhli ale nechali se ovládnout. Pan major s rodinou mě již očekávali. Při cestě do kasáren si sedl vedle mě na kozlík a sledoval jízdu. Koníci Ufa s Argonem běželi jako panenky a při vjíždění do brány kasáren jsem je mu­sel přidržet a trochu hlasem chlácholit, abychom se nepřevrhli nebo   aby se koně nesesmekli  a nesvalili. Panu majoru se  jízda velice líbila pokle­pal mě na rameni a řekl: vy  jste  již někdy s koňmi  jezdil. Když  jsem mu odpověděl  že ano, řekl: to  se pozná na první pohled. Zajel  jsem před štá­bní budovu a byl  velice rád, že  to dobře dopadlo. Když  jsem koně vypřá­hnul a zavedl je do stáje, přiběhli za mnou všichni, co ten  večer  přivá­želi důstojnické rodiny. Byli  velice zvědavi, co mě pan major říkal. Žádný z nich nechtěl pro něho jeti neb se obávali, že na ně  cestou bude  křičet, proto se  prý domluvili abych jel já. I panský kočí  se velice  strachoval.

                                                                                                                                       Bohumil Dočekal

 

Oznamovatel.                                     

 


Dlužníci. Obecní úřad je nucen zveřejnit seznam dlužníků obce, kteří ani po opakovaných výzvách nejsou ochotni zaplatit svůj dluh. Jedná se o:

 

 

1. Jaroš Jiří   15 490,-

2. Jaroš Jiří   18 332,-

3. Homola Jos.6 940,-

                         J.Dočekal

 

 

 

 

Brigáda. V pondělí 25. dubna provedla Nížkovská škola brigádu v celém svém regionu. Jedna skupina 13-ti dětí pracovala pod vedením paní Dobrovolné i v Poděšíně na úklidu a úpravě obce, za což obecní úřad děkuje jak dětem, tak i Nížkovské škole.                        

                                  Z. Jaroš

 

 

 

 

Lupič. Neznámý poberta řádil z neděle 8. na pondělí 9. května v prodejně Jednota, když nejprve vytrhl dráty od webkamery, potom vhodil do výkladní skříně pod kamerou těžký kámen, čímž ji rozbil a již mu nic nebránilo v cestě vlézt dovnitř a prodejnu vykrást. Celková škoda činí asi 35.000,-Kč, hlavně na zboží jako cigarety různých značek, káva, 2 plastové přepravky na zeleninu a tři nabíjecí karty k mobilnímu telefonu.               Z. Jaroš


 

  

 

 

¨Zpravodaj 2/2005  ¨vydává obec Poděšín 

¨texty připravili: Zdeněk Jaroš, Jaroslav Dočekal, Bohumil Dočekal, Marie Jarošová, Václav Flesar, František Landa

¨fotografie: Jaroslav Dočekal, Zdeněk Jaroš, Tomáš Dočekal  ¨kresba: Ondřej Dobrovolný

¨grafická úprava: Jaroslav Dočekal    ¨recenze: Marie Dobrovolná

¨tisk a distribuce: Zdeněk Jaroš    ¨náklad: 180 výtisků  ¨pro občany dodáván zdarma

¨Internet: http://podesin.cz     ¨E-mail: podesin@podesin.cz        podesin@iol.cz