Úvodní stránka


Jak je v Rusku.

              CNW:Counter  od 25.02.2005


9.10.-29.10.2001, 27.3.-12.4.2002

Text: Jaroslav Dočekal

Foto: Jaroslav Dočekal

 

1. Proč jsem cestoval do Ruska? Byla to pracovní cesta od mého podniku DEL. Byl jsem celkem na dvou cestách, obě do Ruské federace. Jednalo se o montáž automatické linky na výrobu ocelokordu. SLO-5 a SLO-6. U tohoto stroje dodávala naše firma elektrické vybavení a řídící systém s programem pro podnik KONŠTRUKTA Trenčín na Slovensku. KONŠTRUKTA dodávala linku jako celek pro ruského zákazníka. Ten byl na mé první cestě v Nižněkamsku v Tatarskánu a na druhé cestě v Kirově. Oba podniky vyrábějí pneumatiky, jako u nás Barum, jsou jenom asi 5x větší.

 

2. K čemu linky slouží? Jsou to stříhací linky, které z polotovaru stříhají a spojují ocelokord, což je jeden z mnoha dílů na výrobu radiálních pneumatik. Ocelokord se vyrábí z ocelových lanek, potažených surovou gumou. V lince se zavádí pod úhlem do nůžek a střihá se na úzké pásky. Ty se pak spojují a navíjí na výstupní cívky. Celá linka byla dlouhá přes 40 m.

3. V čem spočívala moje práce? Já jsem pro linku jako obvykle sestavil program do řídícího systému. Zde jsem měl činnost stejnou jako na jakékoliv jiné montáži, tedy uvádění stroje do provozu, odlaďování programu, úpravy programu podle přání zákazníka. Nakonec i zaškolení obsluhy a údržby stroje. V podstatě tedy práce s počítačem a lidmi.

4. Kolik lidí a jak dlouho na akci bylo? Akci zahájili dva montéři mechaniky z KONŠTRUKTY a seřizovač od naší firmy DEL. Oni zde pracovali jako šéfmontéři a měli za úkol za pomoci místních pracovníků linku postavit a zapojit elektrická zařízení, rozvaděče a ovládací pulty. Ti zde pracovali tři týdny. Pak na uvedení do provozu jsem přijel na 3 týdny já s technikem pro řízené pohony z naší firmy a kostruktér pro seřízení mechaniky linky.

5. Jak jsem cestoval? Cestovali jsme nejprve autem do Bratislavy na letiště, pak letadlem do Moskvy. Odtud při první cestě opět letadlem přímo do Nižněkamsku. Při druhé cestě jsme z Mosky do Kirova museli ještě 13 hodin vlakem. Letěli jsme ruským TU-154. Let trval asi 2 hodiny přes Tatry, východní Polsko, Bělorusko a Minsk do Moskvy. V Moskvě jsme měli několik hodin čas a ten jsme strávili prohlídkou tohoto velkoměsta s 12 miliony obyvatel. Navštívili jsme Rudé náměstí, nově otevřený památník k 2. sv. válce s muzeem vojenské techniky a okolí Lomonosovy univerzity. Doprava v Moskvě je silně přehuštěná osobními i nákladními auty a ani desetiproudové silnice nestačí. Někteří řidiči občas nevydrží s nervy a použijí prostřední zakázaný pruh nebo chodník. I tohoto jsem byl několikrát svědkem. Řidiči zde jsou ještě mnohem bezohlednější než u nás. Jsou zde dva dopravní okruhy, vnitřní má délku 58 km, střední 102 km a staví se ještě vnější, který bude mít asi 180 km délky.

6. V kterém městě jsem byl? Nižněkamsk je oblastní město na řece Kama v Tatarské republice s hlavním městem Kazaň. Město vzniklo až po roce 1970. Nejprve zde byly postaveny dvě továrny, jedna petrochemická na zpracování ropy a druhá naše, gumárenská. Je zde bohaté naleziště ropy, která má nejlepší kvalitu z celého Ruska a blíží se té arabské. V té době se začalo stavět město a po 30 letech má asi 200 000 obyvatel. Připomíná ohromné sídliště s obchody. Kromě řeky Kama, která je tu široká asi 800 m a muslimského kostela, zde není nic zajímavého.

Druhé město, Kirov, mělo dřívější název Vjatka. Po říjnové revoluci byl přejmenován podle Leninova kamaráda. Před několika lety proběhlo místní referendum o názvu a kupodivu většina byla pro již zažitý nový název Kirov. Má asi 800 000 obyvatel a má i nějakou historii. Leží dosti na severu a jsou zde tuhé zimy. Obvyklé teploty v zimě jsou i –35 až –45 C. Za našeho pobytu v dubnu, kdy u nás bylo +15 C, zde bylo –15 až –20 C. Zde již bylo k vidění pár zajímavostí. Několik divadel, muzea, kina, stylové restaurace, několik pravoslavných kostelů, jeden velice starý z 15. století.

7. Jaké bylo ubytování? Bydleli jsme v místním hotelu pro cizince. Každý měl svůj pokoj s veškerým příslušenstvím, tedy koupelna s vanou a WC, televize, lednička a mrazák, psací stůl. Televize byla satelitní s  asi 20 programy.

8. Jaká byla strava? Stravovali jsme se kromě neděle v podnikové jídelně. Oběd i večeře se skládaly vždy z několika chodů. Předkrm, většinou nějaký salát. Buď zeleninový, rybí, salám. Pak polévka, nejčastěji ruský nebo ukrajinský borč a soljanka. Hlavní chod většinou maso vepřové, hovězí, skopové, kuře nebo mleté. Přílohy nejčastěji těstoviny, brambory, rýže. Pak následoval zákusek - piroh s mletým masem.

9. Nějaký zážitek? V Nižněkamsku jsme jednou v neděli měli volno a šli jsme na procházku městem. Jako vždy, měl jsem s sebou kameru a fotoaparát. Cestou jsem filmoval různé zajímavosti, až jsme došli na městské tržište. Jakmile jsme vstoupili do zastřešené části, přistoupil k nám mladík hned na mě, co tady dělám proč to filmuji a pro koho. Vyvedl nás s kolegou ven, předal dalším dvěma a ti nás odvedli do nedaleké stanice milice. Tam nás více než dvě hodiny vyslýchali, kdo jsme, co tam děláme, proč filmujeme. Pořád dokola. Chtěli vidět, co všechno jsem nafilmoval. Naštěstí se brzy vybila baterie a tak jsme se při prohlídce nedostali do míst, kde filmuji naši fabriku, kde bylo zakázáno filmovat. Pak přišla nějaká vyšší velitelka a ta byla opravdu nepříjemná a chtěla nás hned zatknout. Nakonec vše dobře dopadlo, propustili nás a zavolali nám taxi do hotelu. Také nám důkladně vysvětlovali, co je a co není možné filmovat. Je to zřejmě pozůstatek z doby nedávné, kdy bylo zakázáno téměř vše.

Při druhé cestě do Kirova, měli naši kolegové v Moskvě na vlakovém nádraží problémy. V čekárně k nim přistoupila skupina ostrých hochů a chtěli po nich výpalné. Nejprve se snažili zjistit, kolik mají peněz a z nich chtěli určité procento. Nebyli sami, koho obtěžovali, vybírali od ostatních cestujících. Vyhrožovali jim, že se do Kirova nedostanou, pokud nezaplatí. Při naší cestě nám z Kirova do Moskvy přijel naproti ozbrojený průvodce z ochranky podniku. Jeho postavu by mu záviděl i Arnold Schwarzeneger.Výšku tak 210 cm a ramena aspoň metr široká, za pasem pistoli. A tak si na nás již nikdo netroufl.

10. Jak jsme se domluvili? Rusky i anglicky. Jelikož jsme ještě ze staré školy, učili jsme se ruštinu hodně let. Stačilo po letech oprášit. Já byl navíc v Rusku předtím již třikrát, nebyl s domluvením velký problém.

12. A co mě nejvíc zaujalo? Obchody. Při mých předchozích návštěvách, ještě za komunistů, byl v obchodě s potravinami k dostání pouze chleba, ryby a vodka. Nyní v obchodech v okolí hotelu bylo otevřeno 24 hodin denně i v sobotu a v neděli. Obchody plné zboží, k nerozeznání od našich. Včetně dovezených ze zahraničí. Navíc daleko větší výběr výrobků z moře. Vodky na 40 druhů. Spousta exotických potravin a koření, pro nás neznámých. Také v ostatních obchodech zboží daleko lepší kvality než dříve, také hodně z dovozu. Ceny zboží většinou levnější než u nás. Kurz byl asi 1 rubl = 1,33 Kč. Benzín 8r, tramvaj 3r, pivo 8r, šašlik 40-80r, vodka 45r, chleba 5r, oběd v podniku 30r a v hospodě asi 80r. Platy jsou ovšem nízké od 2 000 do 5 000 rublů, pro běžné pracovníky. -

 

 

 


©1999-2005 WEBMASTER Jaroslav Dočekalhttp://mujweb.cz/www/jdocekal/docekal@waa.cz